Oxygenoterapie - civilní nemocniční péče
Kyslíková léčba je léčebná metoda při níž je pacientovy aplikována ve vdechované směsi vyšší koncentrace kyslíku než 21% ( FiO2 víc jak 0,21). Ošetřovatelským cílem je zlepšit oxygenaci organismu. Kyslíkovou léčbu lze aplikovat jak při spontánním dýchání pacienta, tak při UPV. Neschopnost adekvátního dýchání (neschopnost udržet spontánní ventilaci plic na takové úrovni, která odpovídá potřebám organismu) nelze řešit podáváním kyslíku, ale umělou plicní ventilací. Při dlohodobém podávání kyslíku ve vysokých koncentracích ( FiO2 větší jak 0,4) může dojít k poškození pacienta. Sestra sama bez ordinace lékaře nesmí přesáhnout FiO2 - 0,4!
INDIKACE KYSLÍKOVÉ LÉČBY
Poruchy prokrvení tkání a orgánů při dostatečné spontánní ventilaci plic (hypoxemie a hypoxie, která není spojena s hypoventilací): bronchopneumonie, bronchospastické stavy, epiglotitis, laryngitis, chronické plicní choroby, srdeční dekompenzace, plicní embolie, bezprostřední pooperační období, šokové stavy, otrava CO, tíseň plodu po porodu, po extubaci …
Kyslíkovou léčbu ordinuje lékař a měl by určit:
- přívod kyslíku (v l /min) či koncentraci (v%) či FiO2
- způsob podání
- kontrolu účinnosti
- trvání oxygenoterapie
ZÁSADY PODÁVÁNÍ KYSLÍKU
- při přívodu kyslíku větším než 4 l/min a déle než 2 hodiny musí být zvlhčený (zvlhčovače, zmlžovače) a ohřátý
- podávání O2 nemá nemocného obtěžovat, nesmí bránit spontánní ventilaci a oddýchání oxidu uhličitého
- dodržování bezpečnosti (manipulace s tlakovými nádobami)
ÚKOLY SESTRY PŘI OXYGENOTERAPII
- vysvětlení způsobu aplikace
- zajištění vhodné polohy
- zajištění koncentrace kyslíku, zvlhčování, způsobu podání
- zajištění komfortu pacientovi (tekutiny, emitka + buničina na odkašlávání, posazování do křesla)
- aktivizace pacienta v rámci jeho možností do léčebného režimu (k účinnému vykašlávání, k zvládnutí dechových
cvičení, k pohybu mimo lůžko)
- měření TT
- sledování a monitorování - TK, P, SpO2, EKG, dechová křivka, bilance tekutin
- sleduje barvu kůže a sliznice, psychiku pacienta, fci pomocných dych. svalů
- vedení dokumentace
ZPŮSOBY APLIKACE
Kyslíkové brýle
- do nosu jsou zavedeny asi 1 cm, kyslík je průchodem přes nosní sliznici přirozeně zvlhčován
- příkon 4 -5 l/min, dosažena koncentrace je pouze 35 - 40
- vhodné pro domácí aplikaci u pacientů s chronickým plicním onemocněním – bronchitidy, fibrózy plic (zdroj -
generátory kyslíku: vytváří kyslík z okolního vzduchu)
Polomaska
- nejúčinnější metoda s přirozeným zvlhčováním, otvory u polomasky slouží k přivdechování okolního vzduchu a
k výdechu, při použití rezervoáru se snižuje přivdechování atmosferického vzduchu
- průtok kyslíku 5 - 6 l/min – asi 40% koncentrace kyslíku
průtok kyslíku 6 - 7 l/min – asi 50% koncentrace kyslíku
průtok kyslíku 7 - 8 l/min – asi 60% koncentrace kyslíku
průtok kyslíku 8 - 9 l/min – asi 70% koncentrace kyslíku
Maska
- při použití rezervoáru a průtoku kyslíku 10 l/min = aplikace 100% kyslíku (FiO2 – 1) – PNP (KPR, tonutí, intoxikace
edem plic), dospělý max. 6 hodin, novorozenec max. 2 hodiny
- nevýhody obličejových masek: u některých pacientů vyvolávají nepříjemné pocity (fobie), nelze použít u pacientů
v bezvědomí, braní vykašlávání, ztěžují komunikaci
Venturiho maska (Ventimaska)
- polomaska s minimálním přivdechováním
- pomocí barevně odlišných koncovek lze nastavit požadovanou koncentraci kyslík
Nosní katetr
- zavádění šetrně nosem (velikost od ušního lalůčku ke špičce nosu)
- pouze pro krátkodobé použití
- možnost vzniku dekubitů a poranění nosní sliznice
Inkubátor pro IP
- léčba novorozenců
- udržují nastavenou teplotu, vlhkost, koncentraci kyslíku, nucenou výměnu plynů
Aplikace kyslíku endotracheální rourkou, TS kanylou
- spojky ve tvaru T a Y
- vždy nutné kvalitní zvlhčování
- mušle: úzká polomaska pro tracheostomickou kanylu, má otvor pro přivdechování z okolí
Kyslíkový stan
- pouze pro nemocniční péči
Hyperbarická oxygenoterapie
- léčebná metoda využívající přenosu kyslíku plazmou, nemocný je vystaven na určitou dobu čistému kyslíku pod
větším tlakem než je tlak atmosferický
- indikace: Kesonova choroba, vzduchová embolie, otrava CO, hojení popálenin, těžké sepse, anaerob. osteomyelitidy
UMĚLÁ PLICNÍ VENTILACE
UPV je mechanický způsob dýchání, který má zastoupit spontánní, přirozené dýchání u nemocného, který dýchá nedostatečně nebo nedýchá vůbec.
ROZDĚLENÍ VENTILACE
Spontánní přirozené dýchání
Pacient ovládá úplně a dostatečně účinný dechový cyklus, je schopen kdykoli ventilaci upravit podle okamžitých nároků (jedinec sám reguluje frekvenci, objem a poměr vdechu a výdechu).Takto upravují ventilační parametry kardiaci, lidé trpící emfyzémem a astmatici.
Řízená ventilace
Organismus dostatečně nevyvíjí dechovou aktivitu a veškeré funkce musí být nahrazeny přístrojem (ventilátorem), poloautomatickou pomůckou (ručním dýchacím přístrojem) nebo pouze jinou osobou, která pomoc poskytne (umělé dýchání z plic do plic). UPV se liší od přirozeného dýchání tím, že se při vdechu vytváří v plicích přetlak v poměru k okolnímu atmosferickému prostředí. Žádná z forem UPV nenahradí dlouhodobě spontánní dýchání - UPV je více méně nefyziologická.
Podpůrná ventilace
Organismus má zachovalé částečně spontánní dýchání, ale toto je neefektivní a směřuje k hypoxii - spontánní dýchání
je doplněno umělou ventilací.
Vysokofrekvenční ventilace
Využívá nízký tlak, malé dechové objemy o vysoké frekvenci. Slouží k uvolňování sekretu z dýchacích cest. Provádí se pouze bez utěsnění dýchacích cest (vyfouklá obturační manžeta) - nebezpečí barotraumatu plic.
ZÁPORNÉ ÚČINKY UPV
- vliv na trávící ústrojí: hemoragická gastritida, stresové vředy, paralytický ileus
- vliv na hemodynamiku: zhoršený žilní návrat krve k srdci, snížený srdeční výdej, arytmie
- vliv na vnitřní prostředí: negativní dusíková bilance, retence Na a pokles K, poruchy ledvinových funkcí,
hyperhydratace (při nadměrném zvlhčování dych. směsi)
- vliv na plicní parenchym: riziko barotraumatu (PNO), podkožní emfyzém, při vysokém FiO2 vyplavení surfaktantu
z alveol
- vznik psychoreaktivních stavů: postresuscitační syndrom - deprese, melancholie, apatie
- mech. poškození sliznice dých. cest: otlaky, dekubity od kanyl, následné stenózy
UDRŽOVÁNÍ VZDUŠNOSTI PLIC = ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLAD UPV
- správné nastavení dechových parametrů
- pravidelná toaleta dých. cest
- dodržování hygienického režimu
- zvlhčování a ohřívání dýchací směsi
- fyzioterapie - poklep hrudníku
POVINNOSTI STŘ. ZDR. PERSONALU PŘI PÉČI O PACIENTA NA UPV
- hodnocení vědomí dle Clasgow Coma Scale
- sledování barvy kůže a sliznic - cyanóza, bledost, alergické reakce, pocení
- sledování pohybů hrudníku - soulad pacienta s ventilátorem
- měření TT
- monitorace - SaO2, EKG, TK, P, D, CVT, arteriální tlak
- monitorace ventilace - F, Vt, FiO2, Ti, Te
- kapnometrie - měření CO2 ve vydechovaném vzduchu
- výživa a hydratace - bilance tekutin
- hyg. péče - péče o oči (á 3 hod. , Ophtal, Ophtalmo – Septonex, Ophtalmo – Azulén)
- toaleta DC (odsávání – otevřený nebo uzavřený systém, endobronchiální laváže- F 1/1, Aqua + muko-
lytikum, ambuing – prodýchání pacienta 100 % O2 – po laváži před odsátím)
- toaleta dutiny ústní (výtěry – zředěný Stopangin, heřmánkový roztok + odsávání)
- prevence dekubitů (rty + dut. ústní + DC)
- celková hyg. péče
- komunikace s pacientem
- vedení dokumentace
- dodržování zásad BOZ a prevence nozokomiálních nákaz