Endotracheální intubace

Intubace je pojem z lékařství. Týká se zavedení trubice do vnějšího nebo vnitřního otvoru v lidském těle. Nejčastěji se provadí tzv. tracheální intubace. Trubice se zavádí nejčastěji z důvodu respiračních onemocnění nebo před operací z použití celkové anestézie.

Tracheální intubace

  • nazotracheální intubace - jedná se o zavedení endotracheální trubice přes nos, hrtan, hlasivky až do průdušnice.


Opakem intuabce je extubace - jedná se vytažení endotracheální trubice.

Endotracheální intubace:

+ zabránění aspirace, možnost přetlakového dýchání a změny polohy;
− většinou nutné podání svalových relaxancií, vysoký proudový odpor při spontánní ventilaci.

Volba velikosti a druhu tubusu pro intubaci

Volba správné velikosti a druhu tubusu je zásadní pro průběh celé operace.

  • Velikost endotracheálních tubusů dle vnitřního průměru (mm): muži 8–8,5; ženy 7,5 – orientačně můžeme odhadnout podle velikosti (průměru) malíčku pacienta (zejména u dětí).
  • Druhy tubusů (pouze orientační, nejsou uvedeny všechny druhy):
    • klasický Magilův tubus (standardní),
    • flexibilní Woodbridgeuv tubus – použití při poloze pacienta na břiše, výkonech na krku nebo takových, při kterých by rigidní tubus překážel operatérovi,
    • tubusy k jednostranné intubaci (Mallinckrodt, Singellumen tubus) – použití při výkonech na plicích a nutnosti ventilovat pouze jednu plíci.

Postup při orotracheální intubaci

  • Dostatečná preoxigenace pacienta.
  • Podání anestetik (hypnotikum, opiát).
  • Pokud lze pacienta dostatečně prodýchat maskou podáme myorelaxans.
  • Po nástupu relaxace otevřeme ústa pacienta.
  • Zasuneme laryngoskop mezi kořen jazyka a epiglotis a tahem směrem nahoru a dopředu (Pozor:NE PÁČENÍ!) získáme pohled na hlasivky.
  • Pravou rukou za neustálé kontroly hlasových vazů zasuneme tubus do hlasové štěrbiny.
  • Nafouknutí manžety tubusu.
  • Připojíme tubus k anesteziologickému přístroji a ověříme správnou polohu tubusu.
Známky úspěšné intubace:
  • Jisté známky:
    • přímá laryngoskopie a zraková kontrola průchodu tubusu hlasovou štěrbinou,
    • kapnometrie (CO2),
    • bronchoskopie.
  • Nejisté známky:
    • exkurze hrudníku,
    • auskultace,
    • konstantní hodnota pulsoxymetrie.
Komplikace:
  • Mechanické poškození – sliznice, zubů, průdušnice, jícnu, hlasových vazů,
  • Stimulace reflexů – sympatikotonické, vagové,
  • Jednostranná intubace (častěji pravostranná),
  • Obstrukce tubusu,
  • Krvácení,
  • Dekubity,
  • Paréza hlasových vazů.