Zajištění dýchacích cest 1 + imobilizace páteře
Zajištění dýchacích cest je dovednost požadovatelná od každého člověka. S mírou vzdělání je potřeba zvyšovat i úroveň svojí dovednosti. Základní je prostý záklon. Udržení průchodnosti dýchacích cest a zachování výměny dýchacích plynů je podmínkou života. Klíčovým místem je oblast od kořene jazyka až k prstencům trachey.
Pokud je třeba zajistit dýchací cesty, máte většinou málo času na výběr metody a provedení zákroku. Nelze očekávat s jistotou že první zvolená metoda bude proveditelná nebo dostačující. Držení masky se nedá naučit z obrázku a intubace je postup zvládnutý po cca 20 provedeních. Během 50 až 100 intubací se setkáte se situací "nelze intubovat, nelze ventilovat", kdy je nutné použít alternativních metod (od laryngeální masky až k koniopunkci)
Možnosti zajištění dýchacích cest
Zotavovací poloha:
- + bez nutnosti přítomnosti u pacienta, snižuje riziko aspirace žaludečního obsahu;
- – spontánní dýchání musí být dostatečné.
Záklon, předsouvání čelisti:
- + nutná dovednost pro provedení dalších metod;
- – spontánní dýchání musí být dostatečné.
Dýchací maska:
- + nutná dovednost pro provedení dalších metod, umožňuje nouzové přetlakové dýchání;
- – použití obou rukou, špatně funkční u pacientů bez zubů, obézních, poranění obličeje.
Laryngeální maska s rigidním zalomeným tubusem:
- + nouzová varianta při selhání intubace, zavést lze zpředu, v polosedě, bez záklonu, pootevření úst na 2 cm mezi řezáky, možnost užití proškoleným nelékařským personálem, možnost nouzové umělé ventilace;
- − možnost snadné luxace masky ze správné polohy.
- Obdobně další supraglotické pomůcky (combitube, laryngeální tubus) – určené zejména pro užití proškoleným nelékařským personálem.
- Laryngeální masky s flexibilním, rovným tubusem jsou s výhodou používány na anesteziologických sálech, jejich zavedení vyžaduje nácvik.
- Všechny výše uvedené metody nezabraňují aspiraci žaludečního obsahu a neumožňují větší změny polohy pacienta
Endotracheální intubace:
- + zabránění aspirace, možnost přetlakového dýchání a změny polohy;
- − většinou nutné podání svalových relaxancií, vysoký proudový odpor při spontánní ventilaci.
- + vstup do dýchacích cest pod kritickými místy (hlasivky, epiglotis);
- − invazivní výkon.
Vzduchovody jsou z tohoto seznamu vynechány pro omezený přínos. Tracheostomie je operačním zákrokem vyžadujícím předběžné zajištění dýchacích cest.
viz.zajištění dýchacích cest 2
A + c – Airway + cervical spine (dýchací cesty + imobilizace krční páteře):
• zhodnocení průchodnosti dýchacích cest;
• zajištění dýchacích cest; viz.zajištění dýchacích cest 2
• fixace krční páteře u traumatu (krční límec nebo jiná alternativa).
• Otoč postiženého na záda, pokud je v jiné poloze.
• Znehybni jeho krční páteř rukama (tvé prsty nemají zakrývat uši zraněného, aby tě mohl slyšet) nebo vkleče mezi koleny.
• Oslov zraněného. Pokud ti odpoví, má průchodné dýchací cesty, jeho dechový proud
je dostatečný k tvorbě řeči, jeho mozek je dostatečně zásoben okysličenou krví.
Zároveň ti ukáže svá zranění a objasní ti jejich příčinu. Pokud na oslovení neodpoví,
vyzkoušej reakci na zatřesení či na bolestivý podnět (např. štípnutí do ušního lalůčku).
• Pokud zraněný nereaguje, přivolej pomoc (spolubojovníci, zdravotník).
• Zjisti, zda zraněný dýchá. Skloň svou tvář nad nos a ústa zraněného, dívej se přitom
na jeho hrudník. Pokud dýchá, ucítíš na tváři proud vydechovaného vzduchu, uslyšíš
dýchací šelesty a uvidíš zvedání hrudníku při nádechu, zároveň můžeš odhadnout
dechovou frekvenci (norma 10 − 30 vdechů/min).
Pokud nedýchá, zkontroluj průchodnost dýchacích cest (vyčisti dutinu ústní, předsuň či vytáhni dolní čelist).
Pokud jsou dýchací cesty neprůchodné (nedaří se ti zraněného prodýchnout umělým dýcháním),
zajisti jejich průchodnost.
• Pokud lze, podej zraněnému kyslík (polomaskou, až 12 − 15 l/min). Oxygenoterapie
Imobilizace páteře
Při traumatu nebo jen podezření na trauma páteře!!!