První neodkladná zdravotní pomoc v bojových podmínkách

Tactical Combat Casualty Care

Tactical Combat Casualty Care (TCCC) je systém péče o zraněného v taktickém prostředí, který se po vzoru americké armády začíná využívat i v Armádě České republiky. Od roku 1993, jenž je spojován s počátkem projektu Tactical Combat Casualty Care u Naval Special Warfare Command, byl již mnohokrát aktualizován a podle statistik se řadí mezi hlavní činitele, které pomohly snížit procento bojových úmrtí od druhé světové války z 19,1 % na 9,4 %.

Základní kameny byly vystavěny na tragédii, jež se stala rodině chirurga-ortopeda, který se svou rodinou havaroval v roce 1976 v letadle ve státě Nebraska. On, jakožto pilot, byl vážně poraněný, jeho žena zemřela přímo na místě. Tři z jeho čtyř dětí utrpěly závažná poranění. Těžce zraněný lékař zastavil auto, které transportovalo jeho děti spolu s ním do nejbližší nemocnice. Po příjezdu zjistil, že tato malá nemocnice byla uzamčena. Poté, co byl povolán zdravotnický personál, lékař shledal, že péče, které se jeho dětem dostalo, byla nevyhovující. Po rekonvalescenci a návratu do zaměstnání za podpory a asistence personálu ACLS (Advance Cardiac Life Support) a Lincoln Medical Education Foundation začal ověřovat a přetvářet nastavené protokoly pro ošetření zraněných pacientů, čímž vytvořil kostru pro národní ATLS (Advanced Trauma Life Support) kurzy.

Tyto protokoly byly v roce 1980 přijaty ACS COT (American College of Surgeons Committee on Trauma). Hlavním cílem ATLS kurzů bylo trénovat lékaře a sestry, kteří neměli takové zkušenosti s ošetřováním těžce zraněných pacientů. Algoritmus se skládal nejprve z celkového zhodnocení stavu zraněného, diagnostiky a poté až ošetření daných poranění podle priorit ABC (airway, breathing, circulation). Pilotní kurzy byly zahájeny v Auburnu v Nebrasce už v roce 1977. Po roce 1980 již pod křídly ACS expandovaly do celých Spojených států amerických. Od této chvíle byl ATLS systém akceptován jako standard péče během první „zlaté hodiny“ ošetření raněných pacientů.

Přednemocniční péče v bojových podmínkách

Krátce po vzniku ATLS kurzů se ACS a NAEMT (National Association of Emergency Medical Technicians) shodly na vývoji výuky zaměřené na přednemocniční prostředí. Tento kurz byl pojmenován PHTLS (Prehospital Trauma Life Support). První PHTLS kurz byl vyučován od roku 1984 v New Orleansu. Tento systém byl mimo jiné přijat i pro výuku vojenského zdravotnického personálu. Vojenský zdravotnický personál byl tedy zprvu trénován v poskytování péče o raněné v boji podle civilních protokolů pro ošetřování pacientů s traumaty. Nedostatečná efektivita a špatné využití některých postupů zahrnutých v ATLS vedlo SOF (Special Operation Forces) personál k hledání nového systému, lépe aplikovatelného do taktického bojového prostředí. Nejjednodušším vysvětlením pro tento počin byla skutečnost, že zdravotník poskytující péči o zraněné uprostřed bitvy s nepřátelskými jednotkami je nucen mnohem více zvažovat, jaká opatření provede, než zdravotník pracující v prostředí civilní nemocnice. Mnohdy se totiž stává, že taktická situace nedovolí mnohem komplexnější péči, a proto by měl být primární zájem věnován zásahům, které jsou schopny odvrátit preventabilní příčiny úmrtí na bojišti.

Pod záštitou NAVSPECWARCOM (Naval Special Warfare Command) byl zahájen speciální program TCCC, který poté pokračoval u .USSOCOM (United States Special Operations Command) USSOCOM vyvinul novou sadu takticky vhodných guidelines pro ošetření traumat v bojovém prostředí, které publikoval v roce 1996. Tyto doporučené postupy byly zaměřeny na nejčastější příčiny zbytečných úmrtí na bojišti, vycházejících ze statistik války ve Vietnamu, které se mimo jiné soustředily na terapii ošetřitelných/preventabilních traumat (60 % vykrvácení z končetinových poranění; 33 % tenzní pneumotorax a 6 % obstrukce dýchacích cest), beroucí v potaz taktické prostředí speciálních operací a specifické typy a mechanismy zranění. Při vývoji tohoto systému byly brány v úvahu reálné situace z bojového prostředí Scenario Based Training, podle kterých se systém TCCC postupně modeloval a stále modeluje.

Tactical Casualty Care (TCCC)

  Ošetřování zraněných v poli se liší od péče poskytované v civilních podmínkách. Má svá
  specifika  daná  mnoha  okolnostmi,  např.  probíhající  bojovou  činností,  okolním  prostředím
  (hluk, tma, chlad), omezenou léčebnou a transportní kapacitou.

Z taktického hlediska lze rozdělit ošetření zraněných v poli na tři fáze: 

1. Ošetření v boji pod přímou palbou (Care Under Fire).

2.  Ošetření v boji mimo přímou palbu (Tactical Field Care)

3.  Ošetření během transportu raněných  (Combat Cacualty Evacuation Care).

1. Ošetření v boji pod přímou palbou (Care Under Fire).

    První pomoc je poskytována především formou svépomoci a vzájemné pomoci, rozsah péče je omezen taktickou situací a nedostatkem zdravotnického materiálu,   prioritou je vedle opětování palbypředevším zástava masivního zevního krvácení turniketem.

2.  Ošetření v boji mimo přímou palbu (Tactical Field Care)

  První pomoc poskytuje zdravotník jednotky, ostatní vojáci mu asistují. Na ošetření je
  více  času,  nedostatek  zdravotnického  materiálu  trvá.  Ošetření  zraněných  je  omezeno  na
  výkony zachraňující život a končetiny. Na této úrovni se provádí zajištění dýchacích cest
  nosním  vzduchovodem  či  koniopunkcí,  ošetření  tenzního  pneumotoraxu  dekompresní
  punkcí hrudníku, zajištění vstupu do žilního řečiště a resuscitace oběhu tekutinami, podání
  analgetik, při zástavě oběhu kardiopulmonální resuscitace.

3.  Ošetření během transportu raněných  (Combat Cacualty Evacuation Care).

  První  pomoc  je  poskytována  lékařem  a  zdravotníkem.  Je  více  času  a  dostatek  vy-
  bavení. Cílem je stabilizace zraněného tak, aby byl schopen transportu na vyšší etapu. Lze
  např. podat kyslík, provést hrudní drenáž.

Další : Fyziologie člověka

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.